Braunsdorf (Stará Chodovská)

Místo, které zůstalo

2026-01-05

Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) – letecký snímek současného stavu — Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) se nachází ve spodní části snímku. Nad obcí je areál elektrárny v místě Doglasgrün (Vřesová) (vlevo nahoře), výsypka po těžbě hnědého uhlí (vpravo nahoře) a mezi nimi i pod nimi usazovací nádrže a umělá jezera – stopy krajiny, která se zcela proměnila.

Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) leží jihovýchodně od zaniklé obce Pechgrün (Smolnice). Dnes sousedí se Smolnickou výsypkou, která Pechgrün (Smolnice) zcela překryla, a s areálem elektrárny v místě Doglasgrün (Vřesová), kde se dříve nacházela stejnojmenná obec. Z administrativního hlediska je dnes Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) součástí města Chodau (Chodov). Pod dnešním názvem Stará Chodovská leží na okraji města – bez vlastního centra a bez zřetelné vesnické struktury. Po roce 1946 dostala obec Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) nejprve název Nová Chodovská. Název Stará Chodovská tehdy patřil obci Stelzengrün (Stará Chodovská). V souvislosti s budováním Smolnické výsypky byl později Stelzengrün (Stará Chodovská) zcela opuštěn a zbourán. Území bývalé obce bylo rozsáhlými zásahy do krajiny výrazně změněno. Název Stará Chodovská byl nakonec přenesen na Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská). Název zůstal – původní obec zmizela.

Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) nemá kostel, historické jádro ani skutečnou náves. Zástavba je rozvolněná a nesourodá, připomíná spíše osadu než vesnici, která se postupně přirozeně rozrůstala. Už dříve byl Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) spíše okrajovou osadou bez vlastní infrastruktury – nikoli cílem cest, ale nenápadným sídlem poblíž větších obcí.

Význam obce Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) pro mě nespočívá v její historické úloze ani zeměpisné poloze, nýbrž v rodinném poutu. Žije zde moje sestřenice. Její dědeček byl nevlastním bratrem mé babičky – měli jednoho společného rodiče. Pozoruhodné je, že kontakt mezi rodinami nepřestal ani v době železné opony. Především česká větev rodiny s příjmením Glöckner navštěvovala příbuzné v Německu. Zda před rokem 1990 docházelo také k návštěvám opačným směrem, už není spolehlivě doloženo.

Porcelánka v Chodau (Chodov) – poválečné období — Zcela vlevo nevlastní bratr mé babičky a jeho syn po válce v porcelánce v Chodau (Chodov). Po válce nemuseli opustit svůj domov, protože byli jako nepostradatelní kvalifikovaní pracovníci potřební k dalšímu provozu továrny.

V posledních letech jsme se začali znovu setkávat. Sestřenici jsem několikrát navštívil a pokaždé u ní nějakou dobu pobyl. Dům, ve kterém dnes žije, postavil její dědeček ještě před druhou světovou válkou. Byl to dům jejího otce, dům, v němž se narodila a vyrůstala – a dnes je opět středem jejího života. Patří k němu velká zahrada, o kterou se pečuje a která se stále využívá. Dnes tam žije společně s jedním ze svých synů.

Dům v Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) — Budova je bytelná, účelná, viditelně stará, ale dobře zachovaná. Krásná v klasickém smyslu není – patří však k těm domům, které byly postaveny, aby vydržely.

Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) není místem, kam by člověk jezdil za památkami. Nemá výjimečné stavby, nijak zvlášť významné dějiny ani turistický význam. A přesto zůstal. Mezi zaniklými vesnicemi, krajinou pohřbenou pod výsypkami a rozsáhlými průmyslovými zařízeními představuje Braunsdorf (Stará Chodovská, dříve Nová Chodovská) pozůstatek minulosti – místo, které nebylo vybráno k zachování, ale jednoduše zůstalo. Pro mnohé je sotva postřehnutelné. Pro mě je součástí rodinné historie.