Chodov

Chodau (Chodov) je sousedním městem Pechgrün (Smolnice) a největším sídlem v jeho blízkém okolí. Leží přibližně deset kilometrů západně od Karlsbad (Karlovy Vary), v údolí potoka Chodauer Bach (Chodovský potok), a po dlouhou dobu bylo hospodářským, školským a správním centrem okolních vesnic. Také v každodenním životě obyvatel Pechgrün (Smolnice) hrálo Chodau (Chodov) ústřední roli.

První písemná zmínka pochází z konce 12. století. Po staletí mělo Chodau (Chodov) převážně venkovský charakter, než je v 19. století zásadně proměnila industrializace. K růstu města přispěla zejména výroba porcelánu a těžba hnědého uhlí. V roce 1894 bylo Chodau (Chodov) povýšeno na město. Vývoj pokračoval i ve 20. století, po druhé světové válce jej však výrazně poznamenaly vysídlení německého obyvatelstva, nové osídlení a hluboké strukturální změny. Dnešní podobu města proto do značné míry určuje poválečná výstavba a účelové urbanistické plánování; z historického centra se zachovalo jen málo.

Pro mou rodinu bylo Chodau (Chodov) po několik generací důležitým místem. Moje matka a její sourozenci zde navštěvovali měšťanskou školu a každodenně docházeli pěšky z Pechgrün (Smolnice). Můj otec v Chodau (Chodov) vyrůstal, chodil zde do školy a později se vyučil obchodnímu povolání. Na místním hřbitově je pohřbeno také mnoho obyvatel Pechgrün (Smolnice), mezi nimi i jedna z mých prababiček. V evangelickém kostele byla pokřtěna moje sestra – poslední významná rodinná událost spojená s Chodau (Chodov) před vyhnáním v roce 1946.

V červnu 2023 jsem navštívil kraj, odkud pocházeli moji předkové. Při této příležitosti jsem se prošel městem Chodau (Chodov) a pořídil fotografický záznam své procházky. Následující snímky zachycují známá místa, běžné ulice, veřejné budovy i poválečnou zástavbu, která dnes určuje podobu města. Nejde o nostalgický návrat do minulosti, ale o poklidnou procházku místem, které bylo pro mnoho obyvatel Pechgrün (Smolnice) samozřejmou součástí života.

Katolický farní kostel svatého Vavřince dodnes výrazně utváří podobu Chodau (Chodov). Barokní kostel byl postaven na počátku 18. století za Franz Flamm von Plankenheim a po dlouhou dobu představoval náboženské centrum města.

Pohled z věže katolického kostela na Chodau (Chodov). Z někdejšího historického centra kolem náměstí a bývalé hlavní ulice (dnes Staroměstská) se zachovalo jen málo. Dnešní podobu města určují především panelové domy ze 60. a 70. let 20. století. Vpravo je vidět evangelický kostel a na samém okraji snímku část bývalé měšťanské školy. Tovární komín uprostřed fotografie je pozůstatkem porcelánky Haas & Czjzek („Alte Fabrik“), která svého času zaměstnávala několik stovek pracovníků z Chodau (Chodov) a okolí a fungovala ještě po roce 2000.

Hřbitov v Chodau (Chodov) leží za kostelem svatého Vavřince. Dodnes je dobře udržovaný a po generace sloužil jako místo posledního odpočinku mnoha obyvatel Pechgrün (Smolnice). Je zde pohřbena také moje prababička.

Městský úřad v Chodau (Chodov). Dnešní radnice se nachází nedaleko centra a představuje současnou, účelově uspořádanou podobu města, která se vyvinula po proměnách 20. století.

Bývalá měšťanská škola v Chodau (Chodov). Do této školy chodila moje matka i můj otec. Dnes v budově sídlí Základní umělecká škola Chodov, kde se vyučuje hudba, kreslení, herectví a tanec.

Evangelický kostel v Chodau (Chodov). Zde byla pokřtěna moje sestra Richarda. Kostel vznikl na počátku 20. století v období industrializace, kdy do Chodau (Chodov) za novými pracovními příležitostmi přicházely také evangelické rodiny, především ze Saska.

Bývalý obytný a obchodní dům rodiny Kronberger, která zde provozovala také velkoobchod s potravinami. Můj otec se u Eduard Kronberger vyučil obchodnímu povolání. Dnes v budově sídlí policejní stanice (Policie ČR – Obvodní oddělení Chodov).

Před bývalým domem rodiny Kronberger připomínají kameny zmizelých (Stolpersteine) židovské obyvatele Chodau (Chodov), kteří byli v letech 1940 až 1945 deportováni a zavražděni. Patří k nim i velká část rodiny Kronberger, u níž se můj otec vyučil obchodnímu povolání.

Silnice podél potoka Chodauer Bach (Chodovský potok). Tato cesta dříve vedla přes „Leitn“ (Smolnický kopec) do Pechgrün (Smolnice), rodné obce mé matky. Dnes se tudy dostaneme k jezeru ke koupání Bílá voda. Pro mou matku a její sourozence to byla přibližně čtyřkilometrová cesta do školy, o níž často vyprávěli. Někdejší krajina se strmým svahem, loukami a rybníky už neexistuje. Pechgrün (Smolnice) dnes leží pohřbený pod Smolnickou výsypkou o rozloze 616 hektarů. Její nejvyšší bod se nachází v nadmořské výšce 555 metrů a maximální mocnost navážky dosahuje 102,5 metru. Vesnice zcela zmizela. Její místo zaujala výsypka.