Konec ocelového obra z Pechgrün (Smolnice)

Nedávno Claus znovu navštívil výsypku. Oslovil ho tam český turista, který ho poznal díky našemu příběhu o „dobrodružství na výsypce“ zveřejněnému na webu Pechgrün. Claus z toho měl velkou radost.

Krátce nato jsme od Jaroslav Karban dostali dvě historické fotografie zachycující poslední měsíce obrovského zakladače ZD 2100/11. Tento mohutný stroj se téměř padesát let používal k navršování a rozprostírání skrývky z hnědouhelného revíru kolem Falkenau (Sokolov) na výsypce u Pechgrün (Smolnice).

První snímek ukazuje ZD 2100/11 dne 6. dubna 2019 – už poněkud zrezivělý, ale stále z velké části neporušený. O necelé tři měsíce později, 29. června 2019, byl někdejší ocelový kolos již z větší části rozebrán.

Na YouTube jsem navíc našel krátké video odstřelu zakladače ze 7. května 2019. Odstřel měl usnadnit následnou demontáž obrovské ocelové konstrukce.

ZD 2100/11 byl takzvaný zakladač – obrovské dopravní a rozdělovací zařízení na mohutném kolejovém podvozku. Pomocí dlouhého otočného výložníku rozprostíral skrývku po rozsáhlých plochách výsypky. Skrývka se z revíru kolem Falkenau (Sokolov) dopravovala na výsypku průmyslovými vlaky a dopravníkovými zařízeními a tam ji ZD 2100/11 rozděloval. Během desetiletí tak vznikly charakteristické terasovité stupně Smolnické výsypky.

Letecké snímky z různých let ukazují, jak se pracovní oblasti výsypky postupně přesouvaly vzhůru. Koleje, dopravníky i pracovní plošiny se přitom musely opakovaně upravovat a přemisťovat. Ještě dnes lze na výsypce rozeznat terasovité stupně, staré stopy po práci i logiku tohoto desítky let trvajícího navršování – přestože samotné obří stroje už zmizely.

ZD 2100/11 zblízka

Protože se na internetu téměř nedají najít fotografie obrovského zakladače, který pod sebou pohřbil Pechgrün (Smolnice), mají další snímky, jež mi Jaroslav poslal, mimořádnou dokumentární hodnotu. V dubnu 2019 byl ocelový obr již mimo provoz. Protože areál tehdy zřejmě nebyl hlídaný, využil Jaroslav příležitosti prohlédnout si ZD 2100/11 z bezprostřední blízkosti a vyfotografovat řadu detailů zařízení.

Zvlášť zajímavé je schéma koncových a nouzových spínačů umístěné uvnitř stroje, které poskytuje vzácný pohled na jeho konstrukci.

Je z něj patrné, že zakladač tvořila soustava tří propojených vozů na kolejích. V přední části stála otočná věž s dlouhým výsypným výložníkem, kterým se skrývka rozprostírala po výsypce. Za ní následoval takzvaný nabírací vůz. Na něm obrovský rotující korečkový řetěz nabíral skrývku přivezenou zásobovacími vlaky a vysypanou vedle kolejí. Materiál pak putoval po pásovém dopravníkovém mostě k výsypnému výložníku. Na zadním konci se nacházel transformační vůz, který odebíral elektřinu z vysokonapěťového vedení průmyslové železnice a upravoval ji pro provoz ZD 2100/11.

ZD 2100/11 byl zdaleka největším strojem na Smolnické výsypce. Jeho označení odkazovalo na maximální výkon 2 100 m³ skrývky za hodinu. Spolehlivý údaj o celkové hmotnosti zařízení se zatím nepodařilo zjistit. Zakladač a nabírací vůz vážily dohromady přibližně 1 188 tun. S transformačním vozem byla celá soustava pravděpodobně jen o málo těžší. Centrální věž dosahovala výšky asi 35 metrů, zatímco samotný výsypný výložník měřil kolem 70 metrů. Celá propojená soustava byla zřejmě výrazně delší než 130 metrů.

Přímo pod zakladačem je vidět, jak se obrovská hmotnost zařízení rozkládala na mnoho poměrně malých kol pohybujících se po dvou souběžných kolejích. Kola měla dvojité okolky, které bránily vykolejení těžké konstrukce. Dobře je vidět také pásový dopravníkový most vedoucí od nabíracího vozu, který se nachází vlevo mimo záběr, vzhůru k výsypnému výložníku vystupujícímu vpravo z obrazu. Fotografie tak dává představu o ohromných rozměrech celého zařízení.

Pohled vzhůru ke kabině obsluhy výsypného výložníku a k věži, přes kterou vedou ocelová lana nesoucí přibližně 70 metrů dlouhý výložník.

Pohled podél dlouhého výložníku s dopravním pásem, který přepravoval skrývku k místu vysypávání. V pozadí je vidět Goldene Leitn, částečně zbavená stromů, a napravo od ní Kösteldorfer Spitzberg.

Vpravo kabina obsluhy otočného výložníku, vlevo vedle ní pravděpodobně malá místnost na nářadí nebo sklad.

Žebřík vedoucí na vrchol věže. Na rozdíl od něj bych tam ale nevylezl.

Pohled z úplného vrcholu přes výsypku jižním směrem, jak jej zachytil Jaroslav.

Pohled dolů na nabírací vůz. Vlevo dole je vidět vratné kolo korečkového řetězu, který nabíral skrývku vysypanou z přivážecích vlaků z hnědouhelného dolu. Vpravo nahoře se nachází malý pojízdný pomocný jeřáb, který se mohl přesunout přímo nad vratné kolo a pravděpodobně sloužil k údržbě korečkového řetězu. O něco výše vedle vratného kola je vidět příslušná kabina obsluhy. Dobře patrný je také pásový dopravníkový most, po němž se nabraná skrývka dopravovala vzhůru k rozdělovací věži.

Obrovský, již demontovaný korečkový řetěz, kterým se nabírala skrývka vysypaná z přivážecích vlaků.

Jaroslav mi navíc poslal krátké video s názvem: „Na odstaveném stroji jsem si připadal jako tenhle mravenec.“ Na konci videa je vidět mrtvá ještěrka obecná, po níž lezou drobní mravenci – obraz, který Jaroslav zřejmě připomněl dávno odstavený obří zakladač.