V popelu

Při pohledu na terasovitě utvářenou Smolnickou výsypku a sousední popílková odkaliště elektrárny Vřesová dnes vidíme především pozůstatky půlstoletí těžkého průmyslu. Právě v rozsáhlých uloženinách popílku se však nacházejí suroviny, které mají pro moderní technologie strategický význam.

Oficiální strategické dokumenty Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky (MPO) věnované státní surovinové politice ukazují tyto průmyslové pozůstatky v novém světle. Lokalita je v dokumentech vedena jako „ložisko U21“. Z hlediska surovinové politiky by se mohla v budoucnu stát druhotným zdrojem nerostných surovin.

Jak se suroviny dostaly do popela?

Vysvětlení souvisí s geologickým vznikem hnědého uhlí v Sokolovské pánvi. Uhlí vznikalo v krajině ovlivněné sopečnou činností, kde se v rašeliništích a sedimentech po dlouhou dobu hromadily různé stopové prvky.

Při pozdějším spalování a zplyňování uhlí v energetickém komplexu Vřesová se organická složka uhlí z velké části rozložila, zatímco řada minerálních složek zůstala v popílku. Některé prvky se tak mohly během desetiletí koncentrovat v odkalištích, do nichž byla naplavována jemná popílková suspenze.

Suroviny pro moderní technologie

Ministerstvo uvádí v souvislosti s popílkovými odkališti u Vřesové, bezprostředně vedle Smolnické výsypky, několik surovin, které jsou dnes považovány za strategicky významné:

Germanium a gallium

Tyto prvky se využívají mimo jiné při výrobě mikročipů, v optických vláknech a některých solárních technologiích. Vzhledem k závislosti na světových dodavatelských řetězcích jsou oba považovány za zvlášť důležité.

Prvky vzácných zemin (REE)

Jsou důležitými součástmi moderních elektromotorů, větrných elektráren a mnoha špičkových technologických výrobků.

Titan a zirkonium

Používají se ve vysoce výkonných materiálech pro průmysl, lehké konstrukce a turbínovou techniku.

Objem těchto uloženin se v oficiálních podkladech odhaduje na více než deset milionů metrů krychlových.

Paradox této krajiny

Skrývá se v tom pozoruhodný historický paradox. Kvůli výrobě energie ve 20. století byla zničena krajina, zanikly vesnice jako Pechgrün (Smolnice), Stelzengrün a části Neuhäuser a byly navršeny obrovské objemy popela a skrývky.

Dnes se právě tyto průmyslové pozůstatky znovu dostávají do středu pozornosti – tentokrát nikoli jako zdroj paliva, ale jako možné zásobárny surovin pro technologie budoucnosti a evropské oběhové hospodářství.

Příběh této krajiny tak možná ještě neskončil. Lze si představit, že některá dnešní popílková odkaliště budou v budoucnu znovu průmyslově využívána – tentokrát nikoli kvůli těžbě uhlí, ale za účelem získávání strategických surovin.